Autorkou povídky Divá Bára je Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Novotná, později Barbora Panklová. Divá Bára je dcerou pastýře Jakuba a žije poblíž malé české vesničky Vestec. Matka Báry zemřela několik let po narození, a tak otec Báru vychovával po svém. Naučil ji dovednostem, které ani mnozí kluci na vesnici neuměli. Ve vesnici nebyla příliš oblíbená. Všichni jí říkali, že je divá a že má buličí oči. Jedinými kamarády jí byli Elška, Jozífek a pes Lišaj. Elška byla její nejlepší a také jediná kamarádka. Bára a Elška spolu dováděly, chodily se koupat do řeky, pletly věnce a různé jiné dětské radovánky. Jenže jednoho dne musela Elška odjet do Prahy za bohatou tetičkou, která churavěla, aby se naučila dobrým mravům. V Praze se Elška zamilovala do mladého doktora. Po příjezdu zpět do Vestce ji panna Pepinka, sestra Elščina otce, domluvila bohatého pana správce. Elška si ale starého správce za muže vzít nechtěla a svěřila se se svým trápením Báře. Po vesnici se říkalo, že ve Vestci straší. Báru napadlo, že by mohla Elšce pomoct. Oblékla si bílé prostěradlo a hrozila správci, že když si Elšku bude chtít vzít, přijde si pro něj. Vesničané ale strašidlo honili a přišli na to, že je to Bára. Jako trest jí uložili noc na hřbitově. Ráno ji tam našel myslivec, jenž se Báře líbil a požádal ji o ruku. Po týdnu vystrojila panna Pepinka Báře svatbu.